Ačkoliv jsme zde o Matrixu ještě neublogli, Matrix je pro nás celkem stálice. V různých sestavách, s různými jinými týmy, a poslední dva roky už jako Dokonalost netřeba. O to větší bylo zklamání, že tým se letos stavit příliš nedařilo, a spíš to vypadalo, že se vhodně rozházíme do beztýmníků či jiných spřátelených týmů. Naštěstí jsme vyslali sondy, mimo jiné i k Borcům v uvozovkách, kteří organizovaně na Matrix opět nešli ale měli odpadlíky co by si rádi luštnuli. Spásná email-odpověď dorazila téměr obratem v relativně solidním předstihu před hrou, a po menší rošádě s pátým členem, byl drým tým "Dokonalost v uvozovkách" značně podobný tomu na Tmou s jednou externí posilou na světě, v sestavě Zdeněk, Naďa (za nedokonalé), Dana, Maf (za borce) a Vlastík který s námi šel prvně.
 |
| Zámecký park |
1. Start - Sudoku (cca 13:20)
1. uloha: Jste 114. Vede skupina Krabice ve sleve, v 13:21 na 1.
1: 114
První zjevnou komplikací se ukázalo být že polovina týmu je z Brna. Ne že by snad Brno bylo horší nebo z Brna nejezdily autobusy, ale v Praze se "stotisícový" dav odborářů rozhodl Matrix (a mimo jiné taky vládu a reformy) sabotovat, a žlutý autobus se nějak ne a ne dostat do cíle. Vzhledem k tomu ze si jedna polovina Brněnského týmu zapomněla mobil, a druhá polovina číslo na zbytek týmu strčila do zavazadlového prostoru, tak jsme se po mírném zmatení sešli na startu s drobným zpozděním, někteří zadýchaní a bez možnosti dokoupit zásoby. To nás ovšem vůbec nerozhodilo ani neohrozilo.
Během luštění se ozvalo, že tu přece nebudeme běhat po lese, že se to musí dát vyluštit, a motivační "co neuběháme, to vyluštíme", a taky že jo. Uplynulo možná tak 10 minut, a už se začaly hrnout nápady. Že text má přesně 81 písmen sice nebylo evidentní, ale vzhledem k tomu že byl lehce krkolomný, menší analýza se nabízela a postup byl na světě. Už jen pár kroků, vyzkoušení různých mřížek z různých typů značek, prečtení "zriceniny", povšimnutí že červených kroužků je taky 9 a v každém segmentu mapy je max 1 značka, zanedlouho bylo Sudoku vyřešené a šlo se. Zpětně se ukázalo, že toto nás vykoplo na přední příčky, neboť na stanovišti 2 uz jsme byli 13tí, zatímco většina ostatních včetně ostřílených týmů zakysla na 1 na mnoho hodin. Taky jsme si tím ověřili, ze se opět celkem vhodně doplňujeme.
Po cestě na 2 jsme omylem narazili na stanoviště 1list které jsme stejně nepotřebovali, jen aby to borci rychle louskli za pochodu s tím že to je "obyčejný dvojitý polský kříž".
2. Zamecký park - Lopatka (15:08)
2. uloha: Jste 13. Vede skupina ROFLCOPTER!, v 14:18 na 2. 2: 13 1: 128
Po poměrně vzdáleném přechodu do zámeckého parku a trochu překvapení z toho kolik týmů jsme nechali v zádech a že jsme na stejném stanovišti jako vedoucí tým, jsme si začali hrát s lopatkou. Někteří. Jiní aspoň drželi deštníky či plachtu, neboť počasí bylo skutečně Aprílové a déšt střídal jasno rychleji než bylo zdrávo. Když se nezdálo že nápady někam vedou, sbalil jsem plavky a ručník a vyrazil s Mafem pro nápovědu k Šeberáku. Očekávaje slizký kmen uprostřed rybníka jsem si při pohledu na strom trčící kousek nad rybník oddechl a zároveň to zakřikl, nakonec se stejně plavalo (a já měl jako jediný plavky). Lesklá zalaminovaná nápověda natočená přímo proti nebi nebyla uplně ideální kombinace s ohledem na čitelnost, a tak i z fotek trvalo hodnou chvíli a mnoho pomluv foťáku v mobilu, než jsme dekódovali uplně celou informaci.
Díky bohu za členy týmu s bujnou představivostí. Kreslit písmena na lopatce ve 3 dimenzích mi přišlo lehce zoufalé a naprosté plýtvání lopatkami. Jistě o tom svědčí i fakt že na 3D souřadnice se debata úplně nestáčela až do chvíle než jsme měli nápovědu. Se slzou v oku jsem si vybavil Bedničku jejíž výrobní náklady byly jistě vyšší, ale zato se jako luštící rekvizita používala prakticky celou hru, zatímco matrix s rekvizitami zatím příliš neboduje - jsou dost krkolomné a použijí se jednou.
 |
| Lopatka |
3. Pošta Libuš - Kalendář (17:37)
3. uloha: Jste 17. Vede skupina Chlyftym, v 16:59 na 5.
5: 6
4: 2
3: 9
2: 21
1: 114
Portréty hvězd už na první pohled nevypadaly zle, a na druhý pohled ještě lépe. Některé obličeje byly natolik profláknuté, že i my je znali. I doprovodný text který udával zemi původu se zdál lehce zbytečný. Ty co chyběly, se nejspíš daly najít v nápovědách rozesetých po Libuši, ale technika slavila úspěch rychleji. Android + Google Goggles identifikovaly obratem přímo ty fotografie co orgové vygooglili a použili, všechny kromě busty Josefa Lady, no a když bylo jasné že je to malíř a jeho příjmení je v kalendáři, Naďa už ho tipla. Dál už šlo všechno celkem hladce, a ke Kalibárně byla cesta volná.
4. Kalibárna - Krajská mestá (18:29)
4. uloha: Jste 14. Vede skupina Chlyftym, v 17:37 na 6.
6: 3
5: 4
4: 7
3: 10
2: 20
1: 110
 |
| Kalibárna |
5. Cholupický vrch - Turistické značky (19:27)
5. uloha: Jste 14. Vede skupina Tmou.org, v 18:59 na 7.
7: 3
6: 4
5: 7
4: 6
3: 16
2: 12
1: 107
Zde už začalo být opravdu podezřelé, že se drtivá většina týmů pořád ještě nevyhrabala z jedničky. Skoro jsem čekal, kdy už přijde ta zásekovka, ale pořád nic. A ani tady nebyla. Jenom jsem zmínil že to jsou všechno mapové značky, Maf hned navázal že jsou tří druhů a popsal celkem smysluplné kódování morseovky, a už se šlo dál. Jako už podruhé jsme ovšem podcenili interpretaci tajenky. Kombinace všech osmých značek se zdála vést do Modřanského údolí, protože to byl široko daleko jediný jasně značený národní park, pěšinka tam byla, stromů habaděj, a cesta údolím vedla kolem potoka, takže i lávka musela být.
U třetí lávky už ovšem začalo být podezřelé, že nikoho nevidíme luštit, a hlavně že nevidíme šifru. Někteří znervózněli z faktu, že na herní mapě nebyla žádná lávka značená, a nejbližší byla úplně někde jinde. Další zkoumání mapy odhalilo, že ta jediná co značená je snad možná i v CHKO bude, a bylo rozhodnuto. Krpál vedoucí přímo do Modřan jsme zvládli, a vyrazili směr Komořany. Přesto jsme nejspíš ztratili chybným přesunem více než hodinu.
Po cestě se Dokonalá polovina týmu (já a Naďa) úmyslně zpozdila v Modřanech v Pizzerii, která nám ochotně a na počkání udělali pizzu do krabic, zatímco zbytek týmu nesouhlasící s čekáním na jídlo šel vyzvednout šifru. Vyzbrojeni pizzou a IDOSem jsme pak naskočili na bus, a dojeli zbytek týmu v Komořanech, který mezitím vyzobával nápovědu na předpony. Nejeden luštící tým na zemi nám pizzu záviděl.
6. Komořany - Předpony (21:29)
6. uloha: Jste 20. Vede skupina Tmou.org, v 20:48 na 9.
9: 2
8: 1
7: 4
6: 13
5: 14
4: 9
3: 8
2: 18
1: 91
Dovoz pizzy skončil úspěšným setkáním, kdy se náš bus MHD prohnal kolem zbytku týmu, ale ne dost rychle abychom si nevšimli. Kratký backtrack po vystoupení a opět jsme se setkali, někteří pojedli, jiní ovšem měli plno práce s hledáním nápovědy. Jakožto neúčastník jsem většinu dění kolem šestky prošvihl, ale nápověda prý byla trochu jinde než být měla.
 |
| Komořany |
Nápověda byla evidentně dostatečně jasná, takže řešení nakonec brzy vyplynulo. Převládající názor v týmu ovšem byl, že bez nápovědy by se princip odhadoval těžko. Navíc nápověda byla obskurně skovaná. Palec dolů.
7. Čihadlo - Škatulata (23:34)
7. uloha: Jste 14. Vede skupina Tmou.org, v 22:32 na 11.
11: 1
10: 1
9: 2
8: 6
7: 4
6: 20
5: 10
4: 3
3: 12
2: 79
1: 25
Po drobné procházce lesem, kolem jakýchsi mysteriózních budov, a bohužel z větší části do mírného kopce, jsme dorazili na stanoviště k budce s dveřmi a kolem postávajícími lidmi. Vzhledem k tomu, že většina z nich se tvářila jako orgové, tak se Dana rychle nechala zviklat a zavřít v budce. Teprve na zavřených dveřích byla napsaná pravidla, podle kterých byla Dana uvězněná až do chvíle než půjde kolem jiný tým, ona mu vrazí "veslo" do ruky a uteče.
Ač se to zdálo jako nepřijemnost, použili jsme taktiku týmu nám předcházejícího, tedy vlákat obět, a rychle vytáhnout Danu ven. Stačilo narafičit dveře tak, aby pravidla byla vidět až teprv je obět uvnitř, a už jsme se mohli soustředit na skutečnou šifru.
S trochou úsilí Dana přečetla kódovaný text, označila cestičku, dále už se naplno rozjela týmová spolupráce, a než jsme se nadáli, byly výměny označené a morseovka na světě. Ještě si ujasnit jak je to s tím čtením jen jednou a hurá na cestu.
8. Šance - Fáze měsíce (0:29)
8. uloha: Jste 15. Vede skupina Tmou.org, v 00:12 na 12.
12: 1
10: 2
9: 4
8: 8
7: 8
6: 14
5: 11
4: 10
3: 16
2: 69
1: 20Po vyzvednutí fází měsíce Dana okamžitě zmínila, že úplně stejnou šifru viděla na Per partes a byl to semafor. Chvíli jsme se kolem toho točili, a ačkoliv jsem vlajkovou abecedu poměrně odmítal, po vyspání se mi nějak dochází že to vlastně dávalo celkem dobrý smysl, mít jednu vlajku v čelním a druhou v bočním průmětu. Nastěstí už se mi chtělo příliš spát, vlajky jsem nepochopil, a razil jsem teorii, že to musí být jinak. Pokusy vyčíslit všechny možné fáze měsíce skončily na 26, dokonce i distribuce vypadala jako normální písmena, a pak už zůstávala jen otázka jak je seřadit. Díky bohu na mně a moje sklony dělat bruteforce frekvenční analýzu nikdo nedal, a Naďa s Vlastíkem začali vymýšlet jakési řazení na základě fází skutečného měsíce. Sice si pořád myslím, že haluzení by bylo průchozí, zvláště kdybychom vytipovali která písmena jsou xwq, namalovali si je na krychli 3x3x3, a zkusili z toho tipnout, v jakém pořadí že tedy písmena budou, ale co bylo pro postup ve hře důležitější, že jsme ke správnému řazení nakonec nějak došli, a nasměrovali se dále.
To, že tam ve skutečnosti bylo ještě jedno stanoviště, toho jsme se ani nenadáli. Ačkoliv jsme sice vytipovali jak divné fonty, tak světové strany NEWS, tak rešení první poloviny vypadalo tak moc více metodické, že jsem raději novinky ze světa archaeologie zarchaeologoval a už nevyndal, s tím že to asi bude nejaká haluz co bude třeba v cíli.
9. Hriště západně od MiniZOO - 7 hříchů (1:45)
9. uloha: Jste 12. Vede skupina Tmou.org, v 00:12 na 12.
12: 1
11: 1
10: 6
9: 4
8: 7
7: 9
6: 14
5: 8
4: 12
3: 26
2: 61
1: 15Ačkoliv výstupy do kopce až tak nemusím, zhruba v tomhle místě mi začaly vyloženě lézt na nervy. Všichni netrénovaní zde předpokládám začali úpět při výstupu stejně jako já. A navíc šifra byla taková divná, skoro jako by to ani nebyla šifra. Vlastík nám prakticky od začátku vnucoval závist, protože "to jsou tam ty lidi jak nemají nic a koukají na toho co má prase a hrozny". Pak už stačilo jen přestat v tom hledat antické bohy místo hněvu a lenost místo Isaaca Newtona, a smrtelné hříchy byly na světě. Kratký dotaz do googlu ověřil ze ty lidi nezávidí, ale že ten co má a nedá je jen lakomý a šlo se.
Ne příliš nadšeně, aspoň ne všem z nás. Výstup na Závist byl mnohem horší než na hřiště, nejen převýšením, ale hlavně distribucí převýšení. Navíc to Dana vylepšila tím, že GPSka jí hlásila soustavně už jen 200m, bez ohledu na ušlou vzdálenost. Po půl kilometru už to přestalo být divné a začalo to být značně demotivující. Skutečnost byla bližší 2000m.
10. Závist - Krabice s lidmi (2:46)
 |
| Cesta na Závist |
10. uloha: Jste 12. Zvitezila skupina Tmou.org, dokoncila v 02:10.
c: 1
12: 1
11: 2
10: 8
9: 4
8: 7
7: 11
6: 11
5: 13
4: 19
3: 27
2: 44
1: 14Na Závist už jsme dorazili jako dvě skupinky. Jedna výkonější, druhá vychutnávající si každý krok strmě vzhůru důkladně a s rozmyslem, případně konající pauzy na fotky ... něčeho.
Jak šifra vypadala na první pohled hnusně a zásekově, Maf a Vlastík si s ní poradili celkem obstojně rychle. Namapovat všechno na krychli, překreslit, vystřihnout si, zírat do toho, až nakonec po významný AHA moment, kdy se ukázalo že tomu rozkročenému předkloněnému panáčkovi tam zezadu kouká ... jiný panáček. Sice byla většina písmen horlivě diskutovaná, co že to vlastně je a z jakého úhlu, ale výsledek se nakonec dostavil.
Po něco málo více než hodině se šlo dál. Díky bohu a bohužel už jen z kopce. Díky bohu, protože někteří z nás by další výstupy uz nezvládali nejlépe, bohužel, protože příští šifra se stala osudovou a další výstup kamsi na kótu jsme neměli ani možnost hrdě odmítnout s odvoláním na to, že orgové se zbláznili.
11. Studánka Károvské údolí - Tangram (4:46)
11. uloha: Jste 11. Zvitezila skupina Tmou.org, dokoncila v 02:10.
c: 1
13: 1
12: 2
11: 7
10: 6
9: 4
8: 8
7: 9
6: 16
5: 24
4: 19
3: 32
2: 30
1: 5
Pochod ke studánce byl až překvapivě veselý a aktivní. Jistě to mělo co do činění s tím, že byl prakticky pořád z kopce, nejhůř po rovince. Rokle těsně po pravé straně, které se stěží dalo dohlédnout na dno i s megaosvětlením byla zajímavým zpestřením pro akrofobiky, kterých naštěstí nebylo mnoho. I tak jsem dostal zákaz svítit "tam dolu".
Najít studánku bylo jen otázkou času a procházky po dně údolí. Hledalo jí tam relativně dost týmů, takže se občas ozvalo "Hele, už to mají!" a hned jsme věděli, že pořád jdeme správně.
Při hledání vhodného místa k sezení jsme nakonec prošli až úplně z údolí skoro k železniční trati, ale při pokusu se usadit před útulným stromem nám jistý místní osadník začal přát dobré ráno, jako že co že mu to č*****jeme na parcele, a jako by nestačílo že mu na ní někdo č*****je přes den, že musíme i my v noci. Po drobné slovní potyčce, kdy všechny přítomné (včetně dam) pojmenoval po mužském údu, a zarytém odmítání reality, že kolem jeho domu ve skutečnosti vede žlutá turistická stezka, která je namalovaná přímo na stromě u kterého jsme se chystali parkovat, jsme se nekonfliktně odsunuli o pár domů dál. Vzhledem k tomu, že po našem obchodu zapnul sekačku jsme mu nejspíš narušili meditaci, a kdyby toto náhodou četl, tak se tomu vypatlanému dementovi tímto za náš tým omlouvám.
Závěrem
Tangram jsme sice rozložili, a složili z něj čtverec, dokonce několikrát, ale únava se na nás již příliš podepsala. Začalo svítat, zmírnila se nebetyčná kosa, někteří při přemýšlení usnuli, ostatní popadla apatie způsobující že přestaly vznikat nápady. Vzhledem k okolnostem jsme na místě netrávili ani příliš dlouho, a kolem sedmé jsme našli nejbližší hromadnou dopravu a vypravili se zpět do civilizace, mírně konsternovaní z té poslední "divné" šifry, jejíž řešení mi mimochodem pořád jestě úplně nedochází.
Za sebe můžu říci, že navzdory tomu co se píše na fórech se mi ročník 2012 líbil mnohem víc než jiné, možná dokonce ze stejných důvodů proč se jiným nelíbil. Možná že kdybychom zkysli na 8 hodin na stanovišti 1, mluvil bych jinak, ale jsem rád že orgové tenhle "twist" do hry zabudovali, a že se dalo nahradit pozorným čtením textu a luštěním to, co nemáme resp. nechceme mít v nohou.
Některé šifry mi přišly až příliš technické a nepřehledné, především krabice s lidmi, a hlavně tangram, na kterém jsme zkysli. Na druhou stranu považuju za značné plus, že ač byly pracné, měly hlavu a patu, vodítka a princip, a není snadné je paušalizovat jako "překombinované". Navíc jich podle zkušeností bylo výrazně méně než obvykle a náš zákys byl až překvapivě blízko cíli.
Dá-li František Vomáčka, půjdeme příští rok zas, a tentokrát to dojdeme do konce!
Zdeněk
